Tzv. dětské skupiny, což bylo vlastně organizované hlídání dětí, byly východiskem z nouze v situaci, kdy v některých regionech nastal v minulých letech kritický nedostatek míst v mateřských školách. Podmínky pro jejich vznik a provoz byly mnohem měkčí, než hygienické a odborné podmínky pro zápis mateřské školky do školského rejstříku.
Pro úplnost je třeba uvést, že i řada soukromých zařízení, prezentujících se jako mateřská školka, nesplňovala tyto přísné podmínky. Byly také jen formou hlídání dětí, ovšem za často nemalou finanční úhradu.
Částečně dětské skupiny nahradily i jesle, které u nás po roce 1989 postupně zanikly.
Nemohly ale být rovnocennou náhradou těchto osvědčených předškolních zařízení. V jeslích se o děti do tří let staraly nejen kvalifikované učitelky (viz § 6 zákona o pedagogických pracovnících), ale také zdravotní sestry s příslušnou specializací.
Určitý praktický smysl dávala dětská skupina v případě, když fungovala jako „závodní školka“ pro své zaměstnankyně - pracující matky. Matka svěřila dítě do skupiny při cestě do práce a cestou domů si ho zas vyzvedla.
Dnes, když se populační křivka opět začíná propadat, a s výjimkou prstence kolem Prahy je kapacita předškolních zařízení vesměs dostatečná, ztrácí dětské skupiny smysl. Cílem předškolního vzdělávání není jen hlídání dětí aby nepřišly k úrazu a byly uspokojeny jejich základní stravovací potřeby. Jejich hlavním účelem je promyšlená výchova rodících se malých osobností a podpora jejich citového i rozumového rozvoje, aby byly připraveny ke vzdělávání v rámci školní docházky, a osvojily si i základní socializační modely chování v kolektivu.
Význam jeslí byl bohužel potlačen i chybnou úvahou, že jde o model překonaný vývojem a je jaksi příliš „socialistický“. Zde chci jen připomenout, že jesle vznikly v Rakousku-Uhersku již na konci 19. století, kdy o socialismu fantazírovali jen utopičtí socialisté. V polistopadovém období převážil názor, že nejlepší bude, když do tří let věku dítěte se o něj bude starat zejména matka. Tento „zdravě konzervativní“ model péče o batolata ale zpochybnil sám život – při úsilí mnohých matek neztratit tříletou pauzou kontakt se svým zaměstnáním, se svou pracovní pozicí, a to zejména v soukromém sektoru. Potřeba kvalitních jeslí je proto opět na stole a nemůže jít jen o formální přejmenování dětských skupin.
Mgr. Stanislav Boloňský