Prakticky denně již pět let sledujeme prostřednictvím masmédií  (marnou) snahu Řecka vyřešit svou kritickou ekonomickou situaci a uniknout z dluhové pasti, v níž se stát převážně vlastní vinou ocitl. Spekuluje se o odchodu Řecka z eurozóny, o anulování (tzv. restruktualizaci) části řeckých dluhů, o prosazení nutných drastických reforem, ale i protitlaku převážné části řecké veřejnosti, jejíž negativní názor se razantně projevil i v nedávných parlamentních volbách. Analytici poukazují na velká rizika pro Evropu i Řecko v případě opuštění eura, mluví o možném ekonomickém kolapsu státu, který by mohl způsobit politický odklon Řecka směrem k Rusku nebo dokonce k Číně. Tato rizika není možné zlehčovat, ale neměla by se ani zveličovat.  Musí být každému jasné, že ani nejostřejší reformy neumožní Řecku své astronomické dluhy kdykoliv v budoucnu splatit (neboť země nemá trvalé zdroje), a také to, že odchod jednoho státu z eurozóny krach společné a stabilní evropské měny (opírající se o německou ekonomiku) nepřivodí.

Naproti tomu se podle mého mínění velmi podceňují možné dopady těžké hospodářské situace na Ukrajině, která stojí na pokraji státního bankrotu. Roční (hyper) inflace se pohybuje kolem 50%, úspory obyvatel se dramaticky znehodnotily a přitom daně rostou. To se promítlo např. do spotřeby obyvatel, která klesla o celou třetinu. Nelze vyloučit ani zhroucení měny - hřivny. Míra korupce je tam obrovská a všudepřítomná, zahraniční finanční pomoc vesměs končí v kapsách ukrajinských oligarchů (a ovšem - finační pomoc Řecku zas končí v západoevropských bankách).  Očekávání veřejnosti bylo přitom ještě před rokem po svržení prezidenta Janukoviče velké. Zejména v západní části země se uchytila falešná představa, že Evropské společenství  Ukrajinu zachrání - ekonomicky, politicky, možná i vojensky. Nestalo se, místo toho zde s podporou Ruské federace vypukla občanská válka. Její důsledky jsou katastrofální a mohou být přímo fatální. V případě Ukrajiny hrozí ještě více, než v případě Řecka, že se stane opět politickým i vojenským vazalem Moskvy, se vším, co k tomu náleží. To by byla strategická porážka Evropy daleko větší, než v případě Řecka. Nejde jen o to, že Řecko má něco přes 11 mil. obyvatel, zatímco Ukrajina čtyřnásobek (podobně je tomu i z hlediska rozlohy území obou států). Jde i o strategickou polohu Ukrajiny na pomezí dvou světů - liberální a demokratické Evropy a euroasijského obra  s nejasnou budoucností a velmocenskými, imperiálními  ambicemi.  V případě pokračující hybridní války a ekonomického krachu nelze vyloučit rozpad Ukrajiny na několik států s migrační vlnou, jako průvodním jevem, která by si nezadala s přílivem uprchlíků z Afriky a arabských států. Myslím si, že Polsko již teď potichu zpracovává krizový plán, kdyby se několik milionů západních Ukrajinců z původně polských (a litevských) území rozhodlo pro "návrat" do původní otčiny. Velký příliv uprchlíků bychom mohli očekávat i my, tím spíše, že řada Ukrajinců již má u nás zmapovaný terén a osobní kontakty. To by ale nebylo to nejhorší. Naopak, imigrace z Ukrajiny by nám mohla z demografického hlediska velmi pomoci. Během následujícíh 30 let poklesne počet obyvatel ČR v produktivním věku o 1 milion a naopak se rapidně zvýší počet (nepracujících) seniorů.  Situaci nezachrání ani přirozený populační vzestup na nějakých 20 let, až vstoupí do natality ročníky narozené na začátku tohoto století. Imigranti z evropského východu jsou pro naši ekonomiku i  z hlediska  etnické a kulturní blízkosti mnohem vhodnější, než na evropském trhu práce nepoužitelní přistěhovalci z Afriky. Měli bychom se nad tím zamyslet…

Stanislav Boloňský